Pěnobetonové materiály

pěnobetonové materiály se používají v různých oblastech stavební praxe. Nejčastěji se používají v podzákladních vrstvách budov nebo základových konstrukcí, jako výplňový materiál v otevřených prostorech, jako jsou nevyužité podzemní stavby, a při izolaci stěn a podlah.

The pěnobetonové materiály mají několik výhod oproti tradičním materiálům na bázi cementu, jako je nízký poměr vody a cementu (w/c) a vysokou zpracovatelností. Mají také nižší objemovou hmotnost a jsou tažnější, úspora materiálových vstupů a zlepšení fyzikálních a mechanických vlastností betonu.

Vlákna mohou zvýšit pevnost pěnového betonu v ohybu, především přenášením tahových napětí prostřednictvím přemosťovacího efektu. Navíc, vlákna mohou zlepšit chování pěnového betonu po vzniku trhlin.

Různé přírodní vlákna, jako je vláknina z cukrové třtiny, kokosové vlákno, a kokosové vlákno, lze přidat do pěnového betonu. Navíc, použití těchto vláken může snížit smrštění vysycháním a absorpci vody.

Syntetická pěnotvorná činidla jsou také široce používána při výrobě pěnového betonu. Aditiva se rozpustí ve vodě před promícháním přes a “doutník”. Vyrábějí stabilní pěnobeton, který je také čerpatelný.

Pěnidla na bázi bílkovin lze smíchat s vodou, ale nejsou vhodné pro míchání se změkčovadly nebo činidly snižujícími vodu. Když je činidlo snižující množství vody nebo změkčovadlo smícháno s pěnícím činidlem na bázi proteinu, směs je nestabilní a má tendenci se během míchání oddělovat.

Na snímcích SEM vzorků pěnového betonu vystavených působení jsou pozorovány mikrotrhliny 800 degC v důsledku disociace chemicky vázané vody a hydratačních produktů v matrici betonu [18]. Když se do betonu přidá CF, tvoří strukturu vesmírné sítě s dobrou integritou.